ZPRÁVY Z BAKU

sobota 2.7.

Už se těšíme domů!!! Není nám moc dobře, asi z jídla. Ležení na pokoji nás už nebaví a divili byste se, ale v Baku není kam jít:). Už se těšíme domů!!! Dominik se dnes zvážil a zítra jde na to. 

pátek 1.7.

V pátek dle rozpisu bojovali váhy muži -68 kg a ženy + 67 kg, tudíž jsem byl na řadě i já. Na snídani jsem šel už v 7 hodin a v hale se začal v 9 hodin rozcvičovat, abych byl už v 10 hodin připravné nastoupi hned na první zápas. Mým soupeřem byl domáci Elvin MAMMADOV, tak jsem byl zvědavý, jak budou rozhodčí mačkat. Cítili jsem se dobře a tak jsem do soupeře nastoupil hned ze začátku. První kolo skončilo 4:3 pro soupeře. Ve druhém kole jsem spal a soupeř odskočil na rozdíl dvou bodů. Ve třetím kole jsem se snažil, soupeře vylákat na dwitchagi, ale to nevycházelo a čas ubíhal rychle a já stále prohrával o 2 body. Na konci 25 sekund před koncem se mi podařillo zasáhnout Azerbaijánce přeskokem a bylo srovnáno. Po 3. kole bylo skóre nerozhodně, a tak následovala náhlá smrt. Zaútočil jsem jako první, ale rozhodčí nezmáčkli. Podruhé soupeř dobře zareagoval na můj útok a zvítězil:(. SAKRA!

čtvrtek 30.6.

První den bojů se představila naše Simona Hradilová. Její soupeřkou byla mladá Američanka Paige MCPHERSON. První kolo skončilo nerozhodně a bylo celé takové nervozní. Avšak v druhém kole to Simča rozbalila získala nad zápasem kontrolu. Soupeřku trefila do hlavy a přidala bod z "dwitchagi", což jí dostalo do vedení 5:1. Ve třetím kole Simča špatně do šlápla a bylo vidět, že je zle. Její pravé koleno nebylo v pořádku a nemohla se na pravou nohu pořádně postavit. Ještě Simča zkusila chvíli bojovat, ale proti náporu Američanky nešlo bojovat jen s jednou nohou a ze zápasu odstoupila. Taková škoda!

středa 29.6.

Ve středu jsme konečně získali naše ID karta a už jsme se nemuseli bát, jestli budeme vůbec startovat. Od 4 hodin bylo vážení žen -67 kg, a tak Simča se Scottem jeli do haly. My si zatím zatrénovali v hotelovém mini "fitnesscentru" a potom relaxovali v sauně. V noci kolem půlnoci dorazil náš kouč David Kadlec, trochu jsme poklábosili a šli spát.

úterý 28.6.

Na programu dne byla prohlídka starého města, losování a trénink. Po snídani jsme si vzali taxi do centra města a pan taxikář se nabídl, že nás zadarmo provede a ukáže Azerbaijanské památky. Prohlídka města byla velmi zajímavá a náš průvodce jako jeden z mála místních mimo hotel mluvil velmi dobře anglicky. Poté jsme trávili volný čas na pokoji a v 17:30 jsme se sešli u recepce na odjez na trénink. Zjistili jsme, že bus odjel už před hodinou, ale naštěstí přijel jiný bus z losování a do haly nás odvezl. Nejdříve jsme šli zkusit znovu štěstí na registraci, ale opět jsme naše ID karty nedostali a prý zítra do 2 hodin musíme doplatit 1400 dolarů jinak nebudem závodit. Když jsme chtěli jít trénovat, tak jsme se dozvěděli, že poslední bus na hotel jede za 30 minut, takže jsme si moc nezatrénovali. Trénink jsme si s Dominikem nahradili v našem hotelu a oba jsme byli spokojeni a mohli jít spát s dobrým pocitem :).

LOSOVÁNÍ:

Čtvrtek: Simona (-67 kg): 1.kolo - USA; 2.kolo AZE, SLO; 3.kolo CAN, MKD, GRE, NZL, BLR

Pátek: Viktor (-68 kg): 1.kolo - AZE, 2.kolo SWE, KSA; 3.kolo IRA, LAT, AUT

Neděle: Dominik (+80 kg): 1.kolo AUT, 2.kolo IND, NGR; 3.kolo CAN, GRE, GER

Pavouky naleznete zde: https://mastaekwondo.com/2011/06/28/graficas-del-campeonato-preolimpico-mundial-de-taekwondo/

pondělí 27.6.

BudÍk nás vzbudil v 9:40. Po ranní hygieně jsme vyrazili na snídani. Snídaně tu jsou fajn, je tu vše, co závodník potřebuje a dobrý zákusky:). Potom jsme si dali chvilku na převlečení a vyrazili se projít městem. Připomíná mi to tu Turecko nebo Egypt. U obchodů vysedávají staří chlápci a když se zeptáte jednoho na cestu, tak vám jich najednou radí 10. Šli jsme docela dlouho, než jsme dorazili k většímu obchodu, kde jsme si nakoupili. Ceny tu jsou srovnatelné jako u nás. Co mě překvapilo je cena cigaret (asi 30 Kč). Asi po hodině chození po městě jsem byl rád, že jsem zpátky v hotelu. Hlavně proto, že tu je vážně nebezpečné přecházet silnici. Nejsou tu semafory pro chodce a řidiči jezdí jako blázni. Ikdyž jsme se řídili místními lidmi, tak jsem si bezpečně nepřipadal. Po návratu jsme surfovali na netu a zkoukli nějaké seriály. V 16:30 nám jel autobus do haly, abychom se zaregistrovali a potom dali lehký trénink. Samozřejmě měl zpoždění. Na registraci jsme strávili zase asi hodinu a nechtěli nám dát ID karty, kvůli neověřené platbě za ubytování. Jelikož už bylo čekání opravdu dlouhé, tak jsme šli s Domem trénovat a Simča se Scottem stále vyřizovali. Když za námi přišli na trénink, tak měli oba karty a ať se prý zajdeme vyfotit. Když jsme se chtěli nechat vyfotit, zase začali s tím, že nemáme zaplaceno. Skončilo to tím, že karty Simče a Scottovi sebrali a prý je dostaneme zítra až zkontrolují platbu. Tak uvidíme. Trénink byl velmi krátky, ale i tak jsme se po něm cítili dobře a zbytek večera strávili odpočinkem na hotelu a chatováním s našimi drahými polovičkami.

neděle 26.6.

Naše cesta začala na letišti Ruzyně v Praze, kde jsme měli s Dominikem Urichem (Kangsim Dojang) sraz v 8 hodin. V klidu jsme se odbavili, rozloučili :-* a prošli DUTY FREE. Nic nekoupili a nasedli do letadla směr Moskva. V Moskvě jsme měli 6 hodin čas, tak jsme ho vyplnili sledováním filmů, hraním PSP a posloucháním hudby. V 19:55 jsme stáli u brány 37, jak nám napsala pracovnice v Moskvě na letenku. Kolem nás byla slyšet jen španělština a neviděli jsme žádné taekwondisty. Nedalo mi to a radši jsem se zeptal, jestli jsme správně a letadlo letí do Baku. Paní se usmála a odpovědela, že stojíme u letu do Barcelony. Trochu v nás hrklo. Koukli jsme na monitor s odlety a zjistili, že byla změněna brána na číslo 33. To naštěstí nebylo tak daleko a ještě jsme čekali než nás do letadla vpustili. V Baku jsme přistáli 27.6. v 0:35 místního času (posun +3 hodiny). Před odchodem z letiště jsme potřebovali víza, aby nás pustili celní kontrolou. Zde nastal malý problém. Nejdříve neměli dost kopií vstupních protokolů a byl hrozný problém je doplnit. Poté chyběl pracovník v okénku, kde nám vízum měli udělit. Celé toto handrkování, než jsme se konečně dostali k naším zavazadlům, trvalo asi 1,5 hodiny. U východu jsme se potkali s dalšími členy naší výpravy Simonou a Scottem. Jejich let z Toronta měl zpoždění a tak nestihli navazující spoj v Londýně a museli tam strávit noc. Po setkání s nimi nás organizátoři naložili do busu a rozváželi i s ostatními výpravami do našich hotelů. Vyhlíželi jsme náš hotel Ambassador a ten stále nikde. Když už jsme v autobusu zbyli poslední a řidič se nás ptá na jméno hotelu a vůbec neví, kde je, tak jsem se musel smát. Po několika telefonátech za jízdy zaznělo citoslovce poznání a my za pár minut konečně dorazili do našeho hotelu, který už jsme asi tak dvakrát za tu hodinovou noční projížďku minuli:D. Po vstupu do pokoje jsme s Dominikem nevěřili svým očím. Náš pokoj je tak prostorný, že by se tu vyspalo asi 28 korejců a to nepočítám koupelnu. Vybalili jsme si a šli spát, abychom druhý den vstali na snidani, která je pouze do 10:30.

Propozice, harmonogram a seznam účastníků najdete zde:https://www.wtf.org/wtf_eng/site/world_qualification/img/WQT_London2012OG_Athlete_information_V2.pdf

Reprezentanti:

Viktor Jankovský -68 kg

Dominik Urich +80 kg

Simona Hradilová -67 kg

Coachové:

David Kadlec

Scott Fujii